Rozebírám tiskárnu HP Deskjet 840C (část 4.)
Co se použitelnosti týče, dosáhl jsem u tiskárny svými experimenty stavu naprosté zatvrzelosti, kdy se mnou tiskárna odmítá mluvit a cokoli dělat. Tak jsem vzal do ruky šroubovák.
V tiskárně byly šrouby s hvězdicovitými hlavami několika velikostí. Jeden šroub měl dokonce mezivelikost – ani jedna z násad, co jsem měl, tam nepasovala – buď byla příliš malá a šroubovák se protáčel, nebo příliš velká (skvělá volba, HP).
Výsledek:
Pokud se někdy dostanete k rozdělávání podobné tiskárny, dejte si velký pozor na pružiny – jsou opravdu silně našponované, takže snaha je oddělat povede s největší pravděpodobností k jejich vymrštění → bacha na vystřelení oka apod. Tyto pružiny mají potenciál docela ošklivě člověka poranit. Měl jsem štěstí, že se mi vyhnuly.
Nakonec jsem v tiskárně našel jenom 3 motorky – mnoho částí se dává do pohybu skrz soustavy ozubených koleček, která pohyb od motorků distribuují.
Není mi jasné, proč je vzadu na dílu, který dodává do tiskárny papír, tolik koleček. Gumový povrch mají jenom tři – další dvě se točí naprázdno (přičemž skutečně nejde o závadu – konstrukčně pod těmi koly nebylo nic, co by jejich přítomnost opodstatňovalo).
Nahoře je vidět takové to kolečko, o kterém jsem se rozepisoval ve druhém zápisku o tiskárně. Způsob, jakým jsem dostal tyč ven, mě celkem překvapil – prostě jsem spodní část toho kolečka ohnul směrem ven, takže jsem mohl tu tyč vyndat. Jak je vidět, kolečku to vůbec nevadilo. Dost odolný plast…
Mimochodem, ten optický snímač byl nalevo, kde snímal, jestli je mechanismus na posun papíru v provozu (nebo něco takového) – vidět je na třetí fotce a to snímané kolečko se značkami na poslední (samostatnou fotku bohužel nemám, už je to vyhozené).
Na této fotce si můžete všimnout jakýchsi čtyř výstupků uspořádaných do kosodélníku (a něco podobného v menším o kousek níž). Jde o gumové stěrky, které mají čistit tiskové hlavy.
⸮Zajímavé⸮ jsou ty černé zuby ozubených koleček… asi ten mechanismus netěsní úplně dokonale.
Na desce s elektronikou vozíku se dá všimnout několika věcí. Zejména opět ten starý známý optický snímač – tady sloužil pro kalibraci pozice vozíku. Snímačem procházel plastový pruh, který byl v místech tiskové plochy tmavší a kousek za koncem měl černý puntík (vizte první fotku v druhé části mého seriálu). Z hlavní řídící jednotky sem zjevně jdou jen datové signály, které se až na místě změní v tiskové signály pro jednotlivé náplně.
Po pořízení všech těchhle fotek přišla fáze přípravy na vyhození, tzn. roztřídění všech částí na elektroniku, plasty, kovy atd. S většinou nebyl problém, ale ta hlavní konstrukce ještě obsahovala dost věcí, jak bylo i vidět výše. Rozdělat ji tedy vůbec nebylo snadné. Plasty jsou do sebe (a do kovové kostry) zastrkané způsobem, kdy jsem musel přistoupit k hrubé síle. Asi nejhorší byly klínové spojky, o kterých člověk neví, že tam jsou, dokud je nevylomí. Dost mě překvapilo, jak byl tenhle plast i po 20 letech pevný a ohebný – ono se řekne něco zlomit, ale tady to prostě nešlo, ten plast to všechno ustál.
Celkově je na tiskárně znát, že byla vyrobena jednosměrně – s jakýmkoli rozděláváním se nepočítá (nechci vůbec vědět, jak tenhle problém řeší recyklační centra). Části kovové kostry byly pozohýbané způsobem, že mi přišlo, že musely být ohnuty při sestavování, a to až po tom, co jiné díly byly usazeny na místo (takže s tím jsem nic nenadělal).
Tohle je poslední díl mého zkoumání vnitřností tiskárny HP Deskjet 840C. Nedosáhl jsem sice úplně všeho, čeho jsem chtěl, ale i tak si myslím, že už žádnou podobnou tiskárnu nikdy do rukou dostat nechci. Hrozné stroje.
Zaškatulkováno v kategorii: Technika a IT obecně | 16. prosince 2018