Silvestr, krásný den sobectví a zpátečnictví
Silvestr, poslední den v roce, je takovou národní oslavou bezohledného sobectví, zdá se mi.
Pokud člověk nežije na samotě nebo v (malé) obci plné rozumných lidí, tak se v tenhle den prostě nevyspí. Nechápu, co je na spánkové deprivaci tak skvělého, když má bezpočet negativních zdravotních dopadů, a navíc už nikdy není možné dohnat to, co člověk v jednu noc nenaspí. Ale prosím, když někdo chce zůstat vzhůru, ať si. Ale proč musím být kvůli němu povinně vzhůru já‽
A to se ještě bavíme o dospělých lidech, kteří mají na Nový rok volno. Ale co ti ostatní? Nevyspalí do práce… A co (malé) děti? Zvlášť u nich je dopad spánkové deprivace velmi významný. (A psychický dopad na miminka, že…)
A to se ještě bavíme o lidech. Ale co zvířata? V Česku s námi žije přes 2 milióny psů, má ho doma plus minus polovina z nás. Přesto na ně nebereme ohledy a necháváme je na silvestra trpět. (A to ani nezmiňuji volně žijící zvířata, která trpí zrovna stejně.)
Nikdo z nadšených odpalovačů ohňostrojů si neuvědomuje (a nebo mu to je jedno), že kromě vyhořelého bordelu po nich zbude i toxická sprcha všude kolem. To je tak skvělé…
Nechápu to. Máme dlouhý seznam škodlivých dopadů ohňostrojů, všechno to o nich už dávno víme, vidíme to kolem sebe, cítíme to sami na sobě, ale stejně s nimi neskoncujeme. Ani ten stát není schopný říct, že už stačilo. Pyrotechniku mnohé obce zakazují, ale na silvestra mají ze zákazu výjimku. Přijde mi to skutečně nesmírně zpátečnické.
Zaškatulkováno v kategorii: Svět okolo nás | 1. ledna 2025