Dnešek za deset let: budu si za 10 let děkovat za to, co dnes dělám?
Dnes, zítra, za týden, za měsíc, za rok… za deset… Někteří žijeme z minuty na minutu a plánování moc neřešíme (a už vůbec ne dlouhodobé). Pokud už člověk je pár let, že se může ohlédnout za svým dosavadním životem, je zajímavé to udělat (byť ne nutně vždy příjemné).
Život lze pochopit pouze zpětně, ale žít se musí popředu.
– Søren Kierkegaard
Když se ohlížím já, vidím ohromné štěstí, protože už během dospívání jsem měl sklony věnovat se spíše činnostem, které mě rozvíjely a které se ukázaly jako dlouhodobě přínosné, než krátkodobě příjemné zábavě bez dlouhodobějšího dopadu (ne že bych netrávil čas i bezcílnou zábavou, ale v celku jí byl spíše menší podíl). Tehdy jsem o tom neměl ponětí, nikdo mě k tomu nevedl – zkrátka štěstí.
Mládí během školy je výjimečné období života, kdy má člověk velké množství volného času, a přitom minimum závazků. Až přijde práce a/nebo rodina, bude to v tomto ohledu nesrovnatelně obtížnější. Navíc čím více závazků, tím méně prostoru k riskování a experimentování.
Takže když se dnes ohlédnu a tohle vidím, nemůžu jinak než v tom chtít pokračovat. Každý z nás žije jen jeden život. A můj život třeba za 10 let závisí na tom, co (pro něj) budu dělat dnes. Malými krůčky k dlouhodobým cílům. Abych se jednou nepodíval do zrcadla a nezjistil, že můj život byl vlastně o ničem a beze smyslu.
Na co ze svého dnešního života budu chtít vzpomínat za rok, dva, deset? Za co si budu děkovat a za co se zrovna dvakrát nepochválím? A jaký vůbec svůj život chci za takových pár let? Co pro to můžu dnes udělat? To nejsou otázky, které bych si kladl denně, ale průběžně si je připomínám a mám je na zřeteli.
Podílejte se na svém životě, nepřihlížejte jen dešti, jak vás odplavuje.
– Thomm Quackenbush
Zaškatulkováno v kategorii: Život | 5. února 2023