Požár na vlastní oči
Dneska (sobota 18. září 2010) byl tedy den. Přestože už prakticky končí, stále mám v sobě takový tíživý pocit. A myslím, že nejsem sám…
Něco málo na úvod. Naproti našemu baráku stojí ještě jeden barák (jsou to zděné bytovky s atypickou obloukovitou střechou), na němž od loňského roku v podstatě dělají novou střechu (rekonstrukce s novým zateplením zkrátka). V říjnu ji měli předávat dokončenou a skutečně jim toho už zbývalo jen málo. Ze strany, na kterou vidíme (a vidíme dobře, jelikož jsme vysoko), už zbývalo jen pokrýt pár kousků střechy takovou tavnou lepenkou. Drtivou většinu hlavní části střechy touto lepenkou pokrýval zřejmě externista, který vždy přijel jen na pár hodin, aby pokryl dokončenou část střechy. Zvládal to výborně a s naprostým přehledem.
Jednou se ale zřejmě dostal do sporu s vedoucím této stavby (dále jen „šéf“), možná protože byl příliš drahý – podrobnosti nevíme, ale jaký jiný důvod to mohl být, když svou práci odváděl evidentně dobře? Od té doby už tu nepracoval a zastoupil ho jeden z pracovníků, který tak jako tak na střeše už pracoval (internista). Tomu to už tak dobře nešlo, ostatně se nebylo čemu divit, když tohle nebyla jeho parketa a možná to ještě ani nedělal, ale co měl dělat, pokud to dostal přiděleno?
Takže dneska ještě s jedním klukem (byli tu sami dva) dodělávali pokryv zbývajícího kusu střechy na naší straně (jen pro vysvětlení: ta lepenka se nejdříve musela plamenem natavit, a poté se přidělávala na dřevěné OSB desky, pod nimiž je ještě vrstva izolační skelné vaty ). Najednou jim to však začlo doutnat, takže okamžitě volali šéfovi, který hned nato přiběhl (bydlí o blok dál), a ač to v ten moment ještě vypadalo poměrně neškodně, tak začali shánět něco na uhašení – přiběhli pak během chvíle (ono běhat přes celou střechu není sranda a chvíli to trvá) s hasičákem a kýbly vody. To už to začínalo hořet. Odtahali pryč plynovou bombu i v ten moment již zbytečný hasičák, nářadí apod. a naopak táhli z baráku hasičskou hadici, nicméně na to, aby vystačila přes celou střechu, byla bohužel krátká a tlak vody také nebyl nic moc velký (zkrátka ta domovní hasičská zařízení nepočítají s takovýmhle nasazením, což je možná chyba).
Postup ohně byl hrozně rychlý. Během chvilinky už šlehaly obrovské plameny a kouř se valil zpod střechy kudy mohl – zejména podél okraje nahoru, což nevěštilo nic dobrého. To už však bylo slyšet poplach a houkačky přijíždějících hasičů, které přivolali už v moment, kdy to ještě mohlo vypadat, že z toho nic nebude, že to pár kýblů vody může spravit. Přijely dva plné vozy a policejní auto. Zmobilizovali se vcelku rychle, ale prali to tam ze země (tlak vody na to ovšem měli). Za okamžik přijelo hasičské auto s plošinou (než se s ní dostali nahoru, tak jim to teda chvíli dalo). Postupně tu bylo přijetých snad deset hasičů, dost možná i více – minimálně jedni dokonce až z Jaroměřice nad Rokytnou (což nějakých 15 kilometrů do Třebíče je).
Hasiči měli doslova plné ruce práce. Obyvatelé bytu, nad jehož oknem to všechno začalo, nebyli doma, a tak se hasiči museli za asistence policie sami dostat dovnitř, aby zabránili vniku ohně do interiéru. Jelikož se však oheň šířil obloukem nahoru, museli i do podstřešního mezonetu (tato rodina podle všeho doma byla) – jejich bytem pak vylézali střešními okny ven a rovněž tudy byla tažena jedna z hasičských hadic (mám na mysli tu velkou hadici).
Byla jen otázka času, kdy se budou potřebovat dostat dovnitř střechy. Ke slovu přišly dvě motorové pily (startoval je onen pracovník, co zajišťoval pokryv střechy, protože hasiči s nimi měli trošku obtíže). Řezali ve vertikálním směru. A čím více řezali, tím více to hořelo, protože se k ohni dostalo mnohem více kyslíku než prve. Jednomu hasiči se z vyvaleného kouře zřejmě udělalo trochu nevolno, protože se musel na střeše položit – pak už se tato chyba neopakovala a všichni (tedy všichni hasiči tam nahoře) měli na obličeji nasazené dýchací přístroje.
Na pár místech začala dokonce střecha prohořívat úplně skrz, a to myslím i skrz lepenku. Hašení probíhalo nejen zvnějšku, ale též zevnitř – raději ani nechci vědět, jak to tam muselo vypadat… Naštěstí se oheň nedostal do druhé poloviny oblouku na druhé straně střechy a také se podařilo zabránit jeho šíření podélně střechou. Přesto zabrala likvidace ohně dobrých několik hodin a oheň zlikvidoval mnohatýdenní až několikaměsíční práci na nové střeše. V nejhorších místech byla střecha prohořelá úplně skrz až do bytu, zůstávaly pouze nosné trámy a kovová konstrukce. Skelná vata lehla, hádám, všechna, co přišla s ohněm do styku – hořela jako papír.
Fotografoval jsem to téměř od samého začátku, byť to prvotní doutnání jsem ještě tak nějak ignoroval, neboť jsem netušil, v co se za krátko vyvine. Pár snímků pro ilustraci přikládám, ačkoli fotek mám dohromady asi . Během dneška jsem také poznal, co to je vybitý akumulátor v tu nejnevhodnější dobu (naštěstí měl bratr náhradní a mohl mi ho půjčit, nicméně příště již budu mít svůj) a téměř plná karta (záložní jsem naštěstí nějakou našel, i když nakonec nebyla potřeba).
Jsem zvědavý, jak se bude situace vyvíjet dále. Stavbu jsem se zájmem sledoval od úplného začátku a vím, kolik jim dalo práce to všechno opravit. Navenek bude pravděpodobně vina dávána onomu pracovníkovi, co s tím ohněm pracoval, ale osobně bych byl v tomto nesmírně zdrženlivý – nelze opomínat, proč s tím ohněm pracoval. Že není pokrývání střechy tavicí lepenkou jeho denní praxe, to bylo znát už od samého počátku, kdy tuto činnost dostal. Je na místě se ptát, zda vůbec směl tuto činnost dostat za úkol. Teprve při znalosti všech těchto a dozajista ještě dalších okolností lze opatrně vyslovit, kde se stala chyba, na koho můžeme ukázat prstem.
Ti dva chudáci, kteří byli u samého počátku požáru, pak na konci dne byli hodně zdecimovaní (ostatně nahoře také plnými silami pomáhali hasit) a bylo na nich vidět, jak to na nich leží. Po zbytek dne a ještě dlouho do noci (přinejmenším do půlnoci, ale hádám, že ještě o dost déle) za svitu baterek pak jiná dvojice mužů zkázu přikrývala plachtou či igelitem. Těm jsem to také nezáviděl, protože kromě pádu riskovali i proboření se do prohořelé střechy.
Pro mě z dnešní události vyplývají přinejmenším dvě důležité věci:
- každou práci by měl vykonávat kvalifikovaný odborník na danou činnost, byť je dražší než někdo méně kvalifikovaný,
- pojistit se vyplatí,
- když začne hořet, je zle…
Zaškatulkováno v kategorii: Pohledem fotografa | 18. září 2010