Hřbitov v Pärnu
Ve skutečnosti je hřbitovů v Pärnu několik, ale záměrně jsem navštívil „Pärnu Alevi kalmistu“ („hřbitov městyse Pärnu“), což je pojmenování z dávné minulosti.
Pärnu je považováno za město, kde se zrodilo Estonsko. Právě tady byl veřejně přednesen manifest nezávislosti Estonska a následující den (24. února 1918) vyhlásilo Estonsko nezávislost. V první světové válce poražené Německo se toho roku stáhlo a předalo moc estonské prozatímní vládě. Následně v osvobozenecké válce Estonci ubránili svou zemi proti bolševikům. A na zmíněném hřbitově je pomník věnovaný padlým i mnoho jejich hrobů (nebo přinejmenším náhrobků).
Oproti českým hřbitovům má tento úplně jiný charakter. České jsou typicky velmi pravidelné, některé jako tabulka. Byť byl mohutně zasněžený, tak některé cesty byly prohrnuté a jiné prošlapané.
Jsou tu překvapivě i nové hroby, takže přestože je to starý hřbitov a Pärnu má i další, tak tento zakonzervovaný není.
Některé náhrobky jsou v azbuce (dodnes jsou v Estonsku tři regiony, kde žije početná ruská menšina), na křížích byly někdy k vidění německé nápisy. Estonsko v minulosti dost „měnilo ruce“, vládl tu kde kdo.
U řady hrobů stojí malé jednoduché lavičky (byť nyní zapadané sněhem). Na takovémto hřbitově není těžké si představit, že se člověk bude chtít zdržet déle než jen „zalít květiny a dát na hrob svíčku.“ Je tu klid, je tu prostor, díky „struktuře“ a lesoparku i zátiší a v létě stín.
Možná že hřbitov není tradičním turistickým místem, ale podle mě vypovídá mnohé o zemi a lidech, a pokud člověk přijel poznávat, tak bezpochyby stojí za vidění.
Zaškatulkováno v kategorii: Zajímavá místa | 16. dubna 2023