Zkouška TOEFL
Podivným nedorozuměním se stalo, že kromě IELTS jsem byl zapsán i do zkoušek TOEFL. :-D No co už – měl jsem to tedy jako zálohu pro případ, že by mi IELTS nevyšly (naštěstí se tak ovšem nestalo :-) ). Tak tedy mám alespoň pár zkušeností navíc a po obdržení výsledků budu moci tyto dvě zkoušky i porovnat.
Na rozdíl od IELTS se zkoušky konají téměř každý týden, takže se případný zájem rozdělí jednak takto časově, jednak mezi jednotlivými centry (jenom v Praze jsou alespoň 3–4). Zkušební centrum Akademie Věd (kde jsem byl já) bylo navíc pouze pro 4 zájemce (a přesně takový počet nás tam byl), takže zákonitě musí být center víc, pokud jsou všechna takto „velká“.
Hned na začátku jsem musel přepsat a podepsat prohlášení, že nevyzradím nic z obsahu zkoušek, což také dodržím. Ostatně obsah je nic neříkající – forma je podle mého daleko užitečnější, neboť je stálá. U IELTS musel mít člověk 2 pasové fotky (jednu si nechají, druhou ofotí do elektronické podoby na tisk certifikátu a nechají si ji také), zde si mě vyfotili přímo na místě webkamerou (člověk tam pak vypadá docela jako soutěžící v pořadu Udělám cokoliv ;-)). Během zkoušek se nesmí jíst, ani pít (což jsem si říkal, že nemůžu vydržet, ale nakonec se to dalo zvládnout), je tam pouze krátká 10minutová přestávka, aby se člověk protáhl a došel si na záchod. Délka zkoušky je mírně variabilní, ale můžete počítat zhruba se 4 hodinami.
Zkoušky se skládají kompletně na počítači (skrze přes internet řízený program) vybavený velkými sluchátky s mikrofonem. Veškerou časomíru program hlídá, takže není možné přetáhnout ani o vteřinu, naopak ovšem lze v některých částech skončit dříve, ovšem nikde se „ušetřený“ čas nepřičte. Sluchátka i mikrofon se před začátkem zkoušky zkalibrují, a poté ještě před začátkem druhé části zkoušky (tedy po přestávce), kdy se budou kalibrovat znovu. Kalibrace zahrnuje nastavení hlasitosti sluchátek + automatické nastavení mikrofonu na základě mluveného slova.
První částí zkoušky byl modul Reading, který zahrnoval asi 3 texty ve dvou částech – na tyto části byl časový limit 20 a 40 minut. V rámci jedné části se člověk může vracet zpět a odpovědi pozměňovat, případně některé přeskočit a vrátit se k nim. Na konci je vždy jedna otázka za dva body (ostatní jsou po jednom), která vyžaduje přiřazení několika možností k dané otázce, která bývá stavěna tak, aby člověk řekl, čím se text zabýval. První text jsem si nejprve přečetl, a poté šel odpovídat na otázky, což jsem posléze shledal jako chybný krok, neboť otázky se vždy týkají určitého odstavce, který se na obrazovce zobrazí (jedna polovina obrazovky obsahuje celý text, druhá polovina otázku), takže si ho lze přečíst, až když to je opravdu potřeba (i tak jsem si ho většinou potřeboval přečíst znovu), čímž si člověk ušetří čas. Otázek bylo 14 na text. Otázky byly stavěny tak, aby člověk našel nějaký fakt v daném textu – tedy ze 4 možností vybrat tu, která je podle textu pravdivá či naopak nepravdivá (případně není zmíněna). Jedna otázka vždy vyžaduje doplnění jedné „bonusové“ věty do textu tak, aby tam pasovala (je na výběr ze 4 nebo pěti míst).
Následoval modul Listening, ze kterého jsem málem nahluchl – zkrátka zvuk, který se rozléhá po místnosti (jako u IELTS) je mnohem přívětivější než zvuk přímo se linoucí do uší. K otázkám z jednotlivých poslechů se již nedalo vrátit, a navíc byly řečeny pouze jednou (často tedy nebyly vůbec psané). Vždy se jednalo o výběr z více možností. Byly tam i otázky, kdy se znovu přehrál kus konverzace a člověk měl říct, proč daný člověk řekl danou větu. Celkově musím říct, že se mi nahrávky dobře poslouchaly (obrázek, který se občas měnil, s nahrávkou na pozadí), bylo jim vesměs dobře rozumět. Navíc máte k dispozici 3 papíry (je možnost požádat o další, ale já jsem popsal s bídou jeden :-D) a tužku, takže si během poslechu můžete dělat poznámky. Není ovšem jednoduché odhadnout, co je užitečné si zapsat a co naopak naprosto zbytečné. Často jsem měl zrovna toto obráceně. ;-)
Po těchto dvou modulech byla přestávka, kterou opět odměřil počítač. Co mě ovšem překvapilo, že její konec musí potvrdit dozorce (svým admin heslem), ale hlídali si to, takže žádný problém nenastal.
Dalším modulem byl Speaking, který mi přišel (jako obvykle) asi nejnáročnějším. Člověk dostal zadané téma, dostal pár desítek vteřin na přípravu a určitý čas na mluvení (30–60 vteřin). Paradoxně jsem u těch kratších témat na konci nevěděl, co dál mluvit, a u těch delších mi naopak limit nestačil. Jednalo se buď o otázky obecné, kdy člověk mluvil na základě vlastních zkušeností či vzpomínek, příp. otázky založené na poslechu konverzace – některé i s nutností přečíst si krátký text a celé to dát dohromady.
Nakonec byl modul Writing – ten byl zajímavý především v první části, kdy mi byl předložen článek, a po jeho přečtení byla puštěna nahrávka vztahující se k tomuto textu. Při následném psaní, kdy jsem měl oba informační zdroje nějakým způsobem zpracovat (150–225 slov), jsem měl před sebou text, ale nahrávku jsem si již pochopitelně pustit nemohl. V druhé části byla jednou větou nastíněna určitá problematika, a o té jsem měl napsat esej s nejméně 300 slovy. Slova mi automaticky počítal počítač, což bylo senzační, jelikož to běžně docela zdržuje. Na druhou stranu QWERTY klávesnice není něco, na co bych byl zrovna dvakrát zvyklý, ale opravování Y/Z mi zase tolik nevadilo – oproti IELTS zkoušce, kde jsem psal rukou na papír, to bylo i tak obrovské usnadnění práce, kdy jsem se mohl věnovat obsahu textu, nikoliv vlastnímu psaní.
Celkově mám ze zkoušky pozitivní pocit. Kdybych se ovšem měl znovu rozhodovat, na kterou zkoušku jít, tak bych sám nevěděl. Obě mají své plusy i minusy. IELTS mi ovšem přišla o hodně pohodovější a v přátelštějším prostředí. V době čekání na ústní zkoušku měl člověk báječnou příležitost se seznámit s ostatními a pobavit se, čehož jsem samozřejmě využil. Obě zkoušky mi hlavně daly to, co jsem dříve neměl – pocit, že má angličtina je už na docela dobré úrovni a že se nemusím bát, že bych se někde v cizině mohl „ztratit“. :-)
Zaškatulkováno v kategorii: Studium | 21. června 2009